Psychosomatika

krásaVšimli jste si někdy, že když Váš život jede jako po drátkách a vše se Vám daří, jste šťastní a spokojení, můžou kolem Vás nachlazení lidé kýchat a kašlat a Vás se to ani nedotkne? A na druhou stranu, zrovna když jste v největším zápřahu, nejvíc nestíháte, řešíte nejvíc průšvihů, jako naschvál Vás ještě k tomu skolí chřipka, nebo Vás chytne žlučník? Už Vás někdy napadlo, že to není "jako na potvoru", ale že je to "právě proto"

Název Psychosomatika má svůj původ ve starověké Řečtině: psyché = duše, soma = tělo.
Zcela logicky z tohoto vyplývá, že psychosomatika je věda, která se zabývá souvislostmi mezi psychickou stránkou člověka a jeho tělem - respektive, jak se psychický stav člověka, se kterým si neumí "od hlavy" poradit, somatizuje na jeho těle v podobě nemocí (ne-moci). 

Jako dobré vodítko pro začátek může posloužit, když se na chvilku vrátíme ke starým pranostikám typu: 

  • Tohle mi zvedlo žluč.. (naštvalo mě to)..
  • Je to žlučovitý člověk (vztekloun)

= Potíže se žlučníkem.

  • Leží mu to v žaludku.. 
  • To, co mi řekl, jen tak nestrávím..

= Potíže se žaludkem

  • Strachy jsem se málem pos... (pardon :) )
  • Hrůza, z toho by se jeden pos.. 

= Potíže se střevy

...a tak dále.. je mnoho takových, na které bychom mohli přjít sami jen těmito známými souvislostmi, jako že vztek a zloba ohrožují žlučník, strach způsobuje potíže se střevy, a podobně. 

Je ale mnoho dalších souvislostí, o kterých vědí lidé, kteří se psychosomatikou zabývají a které už tak na první pohled jasné nejsou - jako že nevyřešené vztahy, ohrožují ledviny, že rakovina je skrytý pocit křivdy a pocitu oběti, že astma skrývá neochotu mluvit o tom, co si člověk opravdu přeje, nebo myslí.. a tak dále. 
Velmi krásně tyto souvislosti popisují knihy Ruedigera Dalkeho - Nemoc jako cesta, nebo Nemoc jako symbol a další. 

pláčPsychosomatika je vlastně celostní pohled na celkový stav člověka, na jeho životní podmínky a životní příběh a z něj je možné vyvodit, proč se tělo projevuje tou kterou fyzickou nepohodou. Úkolem psychosomatiky ale není jen odhalit, kde to vzniklo, ale především z toho vyvodit, jak změnit tyto životní podmínky a následně psychický stav člověka tak, aby se i tělo mohlo vrátit do rovnováhy. Psychosomatika je tedy postup zaměřený na řešení

Lidské tělo je totiž natolik inteligentní, že nám somatizováním nemoci dává najevo, že máme něco změnit v našem způsobu žití. A to nejen v tom, že máme jíst jinak a chodit spát dříve, ale také, že je potřeba změnit stresové prostředí, nebo jej kompenzovat, že potřebujeme oddych, pohyb, lásku, nebo sebepřijetí.. To vše nám tělo všemi možnými způsoby říká a když jej nevyslyšíme, reaguje disharmonií. 

Prvky psychosomatiky používám hlavně při reflexní diagnostice, kde některé soubory citlivých plošek naznačují psychosomatický nesoulad dříve, než jej tělo somatizuje v podobě nemoci. Případně při konzultaci o přechodu na zdravý životní styl, kdy již tělo nějaké disharmonile hlásí.
Jak víme, prevence je účinnější zbraň na nemoc, než léčení již vzniklých potíží. Vždy se snažím spolu s klientem dojít k řešení, co je možné v jeho životě změnit tak, aby došlo k úlevě i na fyzickém těle. A nejlepší na tom je, že si na to klient  pod mým vedením většinou příjde sám. 

Psychosomatické potíže rozhodně není radno podceňovat, neboť, jak se ví, i ta nejvážnější nemoc někdy začala drobnými, psychosomatickým disharmoniemi a pokud tyto signály těla včas rozpoznáme, můžeme své tělo účinně uchránit dokonce od předčasné smrti.